Dřevěná mini rozhledna

 

Kraj: Jihočeský 

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.3021047N, 14.2009908E

 

Dřevěnou mini rozhlednu naleznete zde:

https://mapy.cz/s/canomugeku

Tlapkal jsem hlubokým lesem Píseckých hor. Lesní cesta mne vedla pod vysokými jehličnany, co chvíli se však změnila na sotva znatelnou pěšinku. V těchto místech jsem procházel houštinou plnou mladých rozčepýřených stromků. Ne, že bych se bál, ale v těchto místech jsem měl očadla, ušadla i famfrňák v pohotovosti. V podobných houštinách totiž bydlí moji lesní kámoši. Ať již kanci, srnci nebo jeleni se svými rodinami. A já bych své kámoše moc nerad vyplašil.

Tlapky mne nesly stále kupředu. Les kolem mne se měnil tak rychle, že než jsem se rozkoukal pod vysokými stromy, tlapkal jsem opět houštinou. Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal a kolikrát se les, ve kterém jsem byl, změnil, když mou cestu protnula široká lesní cesta. Tak široká lesní cesta, že jsem musel svou lesní cestu opustit a prozkoumat, kam široká cesta vede.

Odbočil jsem doleva a svištěl po cestě přímo za famfrňákem. Tlapka střídala tlapku, chvost se vrtěl radostí a famfrňák větřil omamnou vůni zimního lesa. Očadla si prohlížela okolí a ušadla poslouchala zpěv ptáčků, který byl tím silnější, čím déle jsem širokou lesní cestou tlapkal.

Zpěv ptáčků mi prozradil, že za chvíli dotlapkám na místo krásné a neobvyklé. Přesně takové místo, které nabízí pouze hluboké lesy na kopcích všech nadmořských výšek.

Les se ještě několikrát změnil, když jsem dotlapkal na místo, kde jsem v dálce viděl světlo. Tolik světla, že mi hned bylo jasné, že tady hluboký les končí. Jenže co přijde, to už mi světlo na konci lesa neprozradilo. Na to jsem si musel přijít sám.

Kopnul jsem do vrtule a svištěl kupředu, s větrem o závod. Ušadla mi vlála ve větru, chvost vyrovnával zatáčky a famfrňák větřil o sto šest, aby dopředu věděl, kam mne tlapky nesou. Čím déle jsem svištěl, tím bylo světlo na konci lesa blíže. Čím blíže konci lesa jsem byl, tím byl zpěv ptáčků hlasitější. Čím hlasitější zpěv ptáčků byl, tím celé mé já bylo zvědavější, kam mne tlapky zanesou.

Už už jsem byl na konci lesa. Jen několik skoků mi chybělo a byl bych z lesa venku. Když tu, najednou, zničehonic, jako mávnutím kouzelného proutku les opravdu skončil. Tedy vlastně neskončil. Stál jsem za hlubokým lesem. Po levé tlapce jsem však hluboký les stále měl. Jen po pravé tlapce rostly stromky nízké a rozčepýřené. Tedy nízké. Ony stromky po pravé tlapce tak nízké nebyly. Jen rostly na prudkém kopci a nebyly vysoké tak, jako majestátní stromy v hustém lese. Díky tomu se do lesa dostalo světlo a já si myslel, že les končí.

Jenže les nekončil. Jen se opět změnil. Stál jsem na lesní cestě a rozhlížel se kolem sebe. Jen mrňousek přede mnou, po pravé tlapce, jsem zmerčil malou dřevěnou rozhlednu. Ano přátelé, opravdu to byla rozhledna, nikoli posed či kazatelna. Šikovní člobrdové jí postavili nad mladé rozčepýřené stromky. Schody doplnili zábradlím, do rozhledny dali lavičku na posezení a každý člobrda, který na mini rozhlednu vyleze, může koukat do dálky. Do dálky ne moc daleké, zato si může prohlédnout okolní hluboké lesy, nyní pod peřinami bílého snížku.

O tom, co z mini rozhledny bylo vidět, mi vyprávěla člobrdice. Já jsem se na rozhlednu nevydal. Tedy, ne že bych nechtěl. Jenže schůdky na rozhlednu jsou tak úzké a strmé, že pro psí kámoše nejsou to pravé masové. Naštěstí není mini rozhledna tak moc vysoká, aby vaši psí parťáci museli mít strach, že si výhled bez jejich asistence neužijete. Vždyť jde jen o několik málo schůdků.

 

 

Mini rozhlednu najdete v hlubokých lesích a nádherné přírodě píseckých hor. Než se k rozhledně dostanete, čeká vás v některých místech náročnější stoupání. Když však dojdete do cíle, naskytne se vám výhled na část Píseckých hor. A že je na co se dívat. Na místě budete s největší pravděpodobností sami. V blízkosti vrcholu jsou další zajímavá zastavení, včetně rozhledny, vyhlídkových míst, studánky a vrcholu.