Kadovský viklan

 

Kraj: Jihočeský 

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4024411N, 13.7775508E

 

Obec Kadov naleznete zde:

https://mapy.cz/s/levudonocu

Sotva jsem vtlapkal do Kadova, nestačil jsem valit očadla. Protlapkal jsem mezi novými domky, protlapkal jsem mezi původními domky a než jsem se nadál, stál jsem na konci uličky a přede mnou hlavní silnice. Pořádně jsem se rozhlédl, přetlapkal jsem silnici a už jsem opět tlapkal mezi původními domky. Netrvalo dlouho a ulička se rozestoupila a já merčil přírodu.

Obsvištěl jsem mezi domky, obsvištěl jsem zahradu. Na posledním domku po levé tlapce jsem si prohlédl ve stěně stavení výklenek, který bych nazval kapličkou. Byl v ní svatý obrázek a soška Panny Marie. Tady jsem se dal doleva a tlapkal kupředu, přímo za famfrňákem.

Byl jsem v místech, kde jsem měl po levé tlapce staré stavení. Stavení tak staré, že nedokážu odhadnout, kolik toho pamatuje. Co bych však tipoval je, že nebude o mnoho mladší než místní tvrz, která stojí na návsi. Po pravé tlapce jsem měl louku. Tlapkal jsem těsně vedle člobrdice a byl moc zvědavý, kam mne tlapky zanesou.

Netrvalo dlouho a cesta zabočila doprava. Po pravé tlapce jsem měl stále louku, po levé tlapce oplocenou zahradu. Tlapkal jsem stále kupředu a kebulí se mi honilo, kam to vlastně tlapkám. Jediné, co jsem přímo před sebou viděl, byl vjezd do místní firmy. Že ta by měla být cílem mého výletu, to jsem si nemyslel.

Tlapky mne nesly stále kupředu a celé mé já bylo nervóznější a nervóznější. V kostech jsem cítil pořádné dobrodružství, ale očadla merčila něco úplně jiného. Už už jsem byl pomalu u vjezdu do firmy, když jsem zmerčil úzká vrátka a za nimi pěšinku, vedoucí do lesíka. Do lesíka tak malého, že mne kebule nebrala, co je tohle za zvláštní výlet.

Jen co jsem vkročil na pěšinku za brankou, celé mé já se rozradostnilo. Kopnulo do vrtule a vodítko nevodítko, už jsem svištěl kupředu. Vysvištěl jsem na kopeček a nestačil jsem valit očadla. Na kraji obce, v malém lesíku na nevysokém kopečku jsem zmerčil zajímavé balvany. Vlastně jeden obrovský oválný balvan na neméně velkém, zato však již neoválném balvanu. O mrňousek dál byly další balvany. Ty mne ovšem nezajímaly tak, jako tento oválný.

Nemohl jsem se na balvan vynadívat. Kebule mi nebrala, jak se velký oválný balvan na druhém balvanu vzal. Ke všemu to vypadalo, že mít trošku větší sílu, dalo by se s oválným balvanem pohnout. Ani nevíte, jak moc blízko pravdě jsem byl. To mi musela objasnit člobrdice. A já byl pořádně překvapen.

Když mne člobrdice viděla, s očadly a famfrňákem v pohotovosti, jak si důkladně prohlížím balvan a větřím v každé skulince, kterou očadla zmerčila, pověděla mi, že stojím u viklanu. Ke všemu ne u ledajakého viklanu. Prý jsem u viklanu, který je jeden z největších v naší republice. A vrchní kámen se prý opravdu kdysi viklal. Jen to chtělo pořádnou sílu. Jenže prý ne zase až tak moc velkou, aby se viklan dostal ze spodního kamene, jako již několikrát.

Kebule mi nebrala, proč by někdo viklan ze svého místa přesouval. Člobrdice mi však pověděla, že viklan se ze svého místa stěhoval již několikrát. V roce 1983 jej prý na své místo vracel pan Pavel Pavel, který hýbal i sochami až na dalekém Velikonočním ostrově. Jenže o čtyři roky později byl viklan znovu posunut a posléze navrácen na své původní místo. Dnes je prý viklan zaklínovaný, aby se stěhovat nemohl. 

I přesto že se viklan neviklá, stojí za návštěvu. Obzvlášť viklan, který se nachází v obci bohaté na historii a kterou obklopuje nádherná příroda a klid, který by jeden pohledal.

 

 

Kadovský viklan není obyčejný viklan. Kámen z granodioritu o rozměrech 3,5 x 3,5 x 4,5 metru viklan řadí mezi největší viklany v České republice. Jako mnoho viklanů, i tento viklan byl ze svého místa shozen. Nahoru jej v roce 1983 vrátil se svými pomocníky pan Pavel Pavel, kterého proslavil jeho pokus s přesuny obrovských soch na Velikonočním ostrově.