Vrchol Srní homole

 

Kraj: Jihočeský 

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.3061244N, 14.1968014E

 

Vrchol Srní homole naleznete zde:

https://mapy.cz/s/cezegokova

Tlapkal jsem lesní cestou zasněženým hlubokým lesem. Do kroku mi zpívali ptáčci, co chvíli se na mou pouť zpoza sněhových mračounů podíval puňťa, kterými mi svými slunečními paprsky zpestřil pohled na les.

Mrzlo, až praštělo. Musel jsem být stále v pohybu, aby mi nemrzly tlapky. Jen co se však na mne přišel podívat z nebe puňťa, vše kolem mne se rozzářilo. Kožíšek se nahříval a les kolem se proměnil. Najednou bylo všude tolik světla. Když se na mne puňťa chvilku koukal, zmerčil jsem páru, která vycházela ze sněhu. Mezi stromy jsem merčil jemný opar, který ostrou zář puňťových paprsků zabarvil do běla. To vám byla podívaná. K tomu zpěv ptáčků. To byla přesně ta chvíle, kdy jsem si připadal jako v ráji.

Tlapkal jsem hlubokým lesem, přímo za famfrňákem. Chvilku mne cesta vedla z kopečka, chvilku do kopečka. Než jsem se nadál, dotlapkal jsem na rozcestí se zvláštním názvem Sedlo pod Srní homolí. Je pravda, že v místech se potkávalo několik kopců a kopečků. A těch cest a pěšinek, co jsem na rozcestí zmerčil. Ale ani jedno z toho mi neprozradilo, co se pod označením Srní homole skrývá. To jsem musel objevit já až na samotném vrcholku.

Z rozcestí jsem vysvištěl tak rychle, až mi od tlapek odletoval bílý snížek. Ze stejkárny se mi kouřilo, ušadla mi vlála ve větru, chvost mával člobrdici na rozloučenou a famfrňák větřil omamnou vůni lesa. Myslel jsem si, že to bude právě famfrňák, který mi prozradí, co se pod označením Srní homole skrývá. Kdybych v tu chvíli jen tušil …

Svištěl jsem kupředu, s větrem o závod. Po několika dlouhých skocích jsem byl uprostřed kopečku, když v tom, najednou, zničehonic, očadla zmerčila něco, co už dlouho nikde neviděla. Přímo přede mnou, jen několik málo dlouhých rychlých skoků, viděla kamennou sochu. Ne však takovou kamennou sochu, kterou vytvořil člobrda z plochých kamenů. Tohle byla socha, kde každý kámen byl jiný a jediné, co kameny drželo na místě, aby socha mohla stát, bylo těžiště.

Sotva jsem sochu zmerčil, kopnul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle. V mžiku jsem stál před sochou a nestačil valit očadla. Socha, kterou jsem zmerčil v půlce kopečka, nebyla jediná, která mne na místě přivítala. Jen co jsem stál na kopečku u sochy a mohl se podívat po vrcholku, zmerčil jsem tolik kamenných soch, až mne přecházel zrak.

Kamenné sochy byly všude, kam se očadla podívala. Po levé i pravé tlapce, přímo přede mnou, zkrátka opravdu úplně všude. Jen po pravé tlapce jsem za sochami zmerčil něco, co přilákalo mou pozornost. Mezi spoustou kamenných socha jsem objevil i kamennou stavbu. Obvodové zdi s několika okénky a několika klacky místo střechy mi do kebule nastrčily otázku, k čemu by asi stavba moha sloužit. To víte, že jsem na to nepřišel. Jediné, co kebule vymyslela, bylo, že se tu občas schová nějaký ten člobrdí svišť. Nebo dospělý člobrda, kdo ví. I ten by se totiž do stavbičky vešel.

Stavbičku jsem nechal stavbičkou a vrátil se k prohlížení soch. Tlapkal jsem pěšinkami mezi sochami a hledal něco, co by mi štěklo, kdo a proč tu sochy postavil. Na nic jsem však nepřišel. Na celém vrcholku nebylo zmínky, čím si vrcholek tolik kamenných soch zasloužil. To asi budu muset zjistit někde jinde. To mi však vůbec nevadí. Stejně mám v plánu se na místo vrátit na jaře či v létě. Nebo na podzim, kdo ví. Kamenné sochy se skrývají v hluboké bučině, která má za každého počasí své kouzlo. Kouzlo, které si rád užiji.

 

Vrchol o nadmořské výšce 613 m najdete v hlubokých lesích a nádherné přírodě píseckých hor. Než se na vrcholek dostanete, čeká vás v některých místech náročnější stoupání. Když však dojdete do cíle, nejen že zdoláte další vrchol, ale naskytne se vám i pohled na spoustu kamenných soch, které povětšinou stojí jen díky těžiště. Na místě je na co se dívat. Na místě budete s největší pravděpodobností sami. V blízkosti vrcholu jsou další zajímavá zastavení, včetně rozhledny a vyhlídkových míst.