Vyhlídka píseckých lesníků

Kraj: Jihočeský 

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.3077072N, 14.1862264E

Vyhlídku píseckých lesníků naleznete zde:

https://mapy.cz/s/goleradeca

Jen co jsem vyskočil z auta, byly mé tlapky k nezastavení. Jakpak by také ne. Člobrdice vybrala parkoviště co nejblíže mému dnešnímu cíli a ono bylo zrovna na takovém místě, kde mne až zrak přecházel. Parkovišťátko pro pár plechových mazlíků uprostřed tolika rybníků a rybníčků. S takovým začátkem výletu jsem opravdu nepočítal.

Být tu v létě, tak se neudržím a na výlet potlapkám s mokrým kožíškem. Jenže v zimě? To na koupání není to správné póčo. A podle mokrých skvrn na ledu bych tipoval, že kdybych se vydal sklouznout, klouzání by se mohlo proměnit v plavání. A to já bych tuze nerad. Raději jsem kopnul do vrtule a vydal se nejbližší cestou k blízkému lesu.

Prosvištěl jsem uličkou mezi domy do mírného kopečka. V mžiku jsem byl na začátku lesa. Po pravé tlapce jsem viděl louku s dalším rybníčkem, po levé tlapce a přímo před sebou hluboký les. Bylo tu tolik cest, cestiček a pěšinek, že jsem nevěděl, kterou se mám vydat dál.

Než jsem se nadál, tlapky vybraly lesní cestu plnou modrobílých obrázků a já byl ve svém živlu. Mohl jsem svištět kupředu a těšit se, jaké krásné místo objevím.

Tlapkal jsem hlubokým lesem do mírného kopečka. Vysoké stromy mne doprovázely na každém kroku, stejně jako obora po mé pravé tlapce. V oboře bydlí mufloni a daňci, ale na mne se přišla podívat jen jedna malá zvědavá koza. To byla bžunda. Kozenka menší než já, s roztomilými růžky se se mnou chtěla kamarádit. Sice jen přes plot, jak také jinak, ale tohle bych nečekal. Zato statný muflon si mne prohlížel z bezpečné vzdálenosti a kolem něj pobíhala spousta muflončat. Jen daňci si mne nevšímali. Leželi se svým obrovským parožím pod krmelci a nechali se obdivovat.

Když jsem měl v merku celé osazenstvo místní obory, vypravil jsem se vzhůru k nebesům. Čekal mne pořádný krpál. Takový krpál, že jsem měl co dělat, abych člobrdici neztratil. Tlapky mne nesly vzhůru k nebesům, famfrňák si užíval vůni místního lesa a mých nových místních kámošů, jen ušadla musela být v pohotovosti a poslouchat, zda je člobrdice alespoň v doslechové vzdálenosti. To víte, člobrdici nenesly nohy tak snadno a rychle jako mne mé zvědavé tlapky.

Člobrdici dával kopec pořádně zabrat. Sotva se ke mne připojila u široké lesní cesty, bylo vidět, jak se jí ulevilo. Když jsem však cestu přetlapkal a vydal se dále do kopečka, úsměv se jí z tváře rychle vytratil. Ušadla zaslechla něco o tom, že do dalšího kopečka už ne, ale kdo by mu odolal? Obzvlášť když hned za cestou očadla zmerčila obrovský zasněžený balvan se zvláštním nápisem.

Prohlédl jsem si balvan a pokračoval stále kupředu. Na chvilku se lesní cesta narovnala a já tlapkal po rovince. Po několika málo krocích, hned za první zatáčkou, mne čekal takový krpál, jaký jsem v Píseckých horách ještě nezdolával. Dosud jsem tlapkal do kopce, ale z tohoto místa se už o kopci štěkat nedalo. Tady mne čekal krpál se vším všudy.

Tlapky mne nesly zasněženou lesní cestou, která chvilku vypadala jako pěšinka, stále za famfrňákem. Minul jsem ležící strom, obtlapkal pár velkých větví a než jsem se nadál, byl jsem na cestě, která vedla jen do mírného kopečka. Tady jsem opět počkal na člobrdici a po jejím boku se vypravil kupředu.

Les, kterým jsem dosud tlapkal, se změnil. Už mne nedoprovázely jen vysoké stromy. Nyní jsem byl v místech, kde byla spousta mladých stromků a také dokonce místo bez stromků. V těchto místech mne přivítala spousta zasněžených balvanů.

Nebyly to však jen zasněžené balvany, co očadla zaujaly. Za balvany, už jen o mrňousek dál, očadla zmerčila chaloupku. Krásnou dřevěnou chaloupku s prostorným zápražím. To se ví, balvany nebalvany, tlapky vyrazily kupředu a v mžiku jsem byl u chaloupky.

Z mých oblíbených Brd podobné chaloupky znám. Tahle chaloupka však byla něčím jiná. A to o moc jiná. Tahle chaloupka nemá žádné dveře, zato ve svém krásném já schovává lavičky vybízející k posezení. Nebýt taková zima jako dnes, určitě by si tu člobrdice chtěla odpočinout. Jen tak posedět v klidu místního hlubokého lesa a pokochat se vyhlídkou mezi stromy. Kdo by také po takovém výstupu odolal pokušení a v chaloupce si neodpočinul.

Písecké hory budou určitě plné dalších překvapení. Na to vám i tlapku dám. A já ta překvapení vyčmuchám, to mi můžete věřit. S podobnou malou chaloupkou, která vybízí k odpočinku a byla veřejnosti přístupná, to se jeden nesetkává často. Musím poděkovat všem, kdo se o tuto chaloupku starají. A velké dík patří také Lesům města Písku, bez nich by tu tento klidný kousek ráje nad Pískem nebyl.

Vyhlídka se nachází v hlubokých lesích píseckých hor. Na vyhlídce najdete altán, který vybízí k posezení a několik kamenů, které odkazují na historii lesnictví. Místo je to hezké a užijete si na něm spoustu klidu s dnes již malou vyhlídkou. Za pořádným výhledem se můžete vydat na blízkou rozhlednu Jarník.

Ráda bych poděkovala společnosti Lesy města Písek, která se podílela na vzniku tohoto článku. Více o společnosti a jejích aktivitách se dočtete na internetových stránkách https://lmpisek.cz/.

​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​